Santa Claus je vlastně Mikuláš?
'V
Holandsku, Belgii, Arubě, Surinamu a na Holandských Antilách mají
poněkud upravenou verzi sv. Mikuláše, jemuž říkají
Sinterklaas. Co má společného se Santou Clausem?
Když
se na to podíváme chronologicky, abychom odhalili nejistý a
reklamní původ Santy Clause, musíme zabrousit nejprve
do let 280 – 342,
kdy žil sv.
Nicholas,
biskup v Myrně, která se nachází v nynějším Turecku.
Traduje
se, že sv. Mikuláš byl štědrý
k dětem a s chudým námořníkem se
v zimě rozdělil o svůj plášť. Křesťané jej tedy učinili
patronem chudých dětí a námořníků, kdy se na památku tohoto
patrona dětem dávaly drobné dárky nebo jídlo.
Sinterklaas
je severskou odvozeninou sv. Mikuláše,
který v sobě skloubil tohoto křesťanského světce, ale také
hrdinu a jednoho z hlavních bohů
severských bájí Odina.
Od
Odina si Sinterklaas vypůjčil ježdění
na koni po nebi, dlouhý vous, pomocníky a také boty a ponožky
zavěšené u krbu
(původně se žrádlem pro létajícího koně, kdy děti výměnou
dostávaly cukrovinky nebo drobné dárky).
Od
sv. Mikuláše si pak vypůjčil červený
plášť, červenou biskupskou mitru a biskupskou zakroucenou hůl.
A také knihu, kde měl mít zapsaná jména všech dětí.
Sinterklaas
bydlí
„někde na severu“,
ale v půli listopadu přijíždí vždy na lodi ze Španělska, asi
ze zasloužené dovolené, a teprve 5. prosince dětem do punčoch
naděluje.
V
18. století si holandští
přistěhovalci do USA
přivezli i řadu holandských legend a pověstí, včetně
Sinterklaase a tyto zachytil Washington Irving ve svých povídkách.
Chybou
přepisu při
výslovnosti se ze Sinterklaase stal
Santa Claus.
Díky
reklamě došlo k posunu ve vnímání této postavy. Nejprve se
přesunul
význam této postavy z Mikuláše na Vánoce
a byl ztotožněn s postavou Otce
Vánoc (jindy Duch Vánoc), známým
v anglosaských zemích (nebo z Vánoční koledy Charlese Dickense).
Jde o symbolickou postavu, která má představovat dobrého ducha
Vánoc, a ve svých kořenech vychází rovněž z Odina, v
anglosaských zemích známého jako Woden.
Jeho
podoba vycházela opět hodně z kombinace
Odina a sv. Mikuláše (vousy, mitra, červený plášť), ale stále
šlo o
hubeného, vytáhlého chlapíka.
V
roce 1863 americký
karikaturista Thomas Nast nakreslil
pro Harper’s Weekly podobu spíše skřítka se soby, který sedí
na saních a vojákům rozdává dárky. Tato karikatura je sice
považována za první americké zpodobení Santy Clause, jak jej
známe dnes, s tím, že sám Nast ji v roce 1881 ještě vylepšil,
ale spíše jde o hybrid ze všeho výše uvedeného.
Pro
vzkvétající americký průmysl se prostě hodil na
Vánoce jako symbol ne vyzáblý a asketický biskup, severský bůh
nebo nějaký skřítek, ale spíše onen pohodový
a vysmátý duch Vánoc, který si užívá.
A
tak postupně přibylo na kresbách
spokojené bříško, fajfčička, velký opasek s velkou sponou
(když jste bohatí, máte na podobné opasky), z mitry se stala
kapuce, a Santa Claus zahájil své reklamní
tažení.
Nejznámější
je asi to z
roku 1915 na nápoje White Rock
odkud převzala
koncept Coca Cola,
ale až
v roce 1931.
Není tedy mimochodem pravda, že by Coca Cola nějak koncept Santy
Clause vymyslela – jen převzala v té době v USA již
standardizovaný hybrid.
Na
každý pád je Santa Claus uměle vytvořenou postavou. Červená a
bílá barva pocházejí od sv. Mikuláše (červená = znak úřadu,
liturgického období a bílá = kolárek, znamení svatosti), vousy
od Odina, sobi jsou předělávkou Odinových koní (když je ta
postavička ze
severu,
řekli si reklamní textaři, měl by přece létat na něčem
severštějším, než je kůň), kápě
vznikla z biskupské mitry sv. Mikuláše, bohorovný
výraz a spokojenost je
z anglosaské symbolické postavy ducha Vánoc.'
J.L.
Komentáře
Okomentovat