Tradiční, vzdělávací hračky vs elektronické hračky

Kdybyste se mě na tuto otázku zeptali před 10 lety, jednoznačně bych zpanikařila. Ale za posledních 10 let jsme ušli velký kus cesty a s ní také technologie hraček.

My jsme v Dragonellu zaujali pevné stanovisko. Prodáváme pouze tradiční, klasické dřevěné hračky. Proč?

Zkusila bych se s problematikou poprat z trochu jiného hlediska. Co je dobrá hračka nebo nejlepší hračka?

Dobré hračky jsou ty, jenž vás vtáhnou do děje,ale nejlepší hračky jsou ty, které aktivně zapojí dítě celé – mentálně, fyzicky, emočně a společensky. Ve své přirozené původní podobě – hraním. Hraní je neuvěřitelně kreativní, nestrukturovaná, nápaditá, bezstarostná zábava. Nezáleží na tom jak jsou elektronické hračky dobře vymyšlené a organizované, stále jsou omezené a dost omezují dětskou představivost tak důležitou pro jejich vývin. Např.: Pokud dítě dostane plyšové zvířátko,on nebo ona můžou použít svojí představivost při mluvení s ním, můžou ho pojmenovat anebo dát i hlas. Pokud hračka už nějaký hlas nebo osobnost má, je zde méně prostoru pro představivost. Odstraní to dětský přínos, kreativitu a citové spojení s hračkou s kterou děti obvykle chodí i spát. Elektronika je před programovaná a jednodušše nemůže poskytnout stejné nevymezené hraní jako tradiční hračky.

Děti nevidí tenkou hranici mezi tím co je skutečné a tím co ne, očekávájí zážitek, který je jak fyzický, tak i digitální. Proto by měl rodič opravdu rozumně rozhodnout ve výběru správné hračky. Rozhodně nejsme proti technologickému pokroku a spousta dnešních hraček dokáže vtáhnout děti do hraní a dokáže je to naučit kognitivní schopnosti typu počítání, zpívání, rozpoznávání tvarů a barev a dedukce. Jinými slovy řečeno, dnešní děti nedokážou utéct digitálnímu světu. Proto vášnivě podporujeme tradiční, v našem případě dřevěné, kreativní, vzdělávací hračky z mnoha důvodů o kterých by se dalo rozepsat na mnoho stránek a proto to děláme – věříme tomu, že přispíváme k vytvoření šťastnějších, zdravějších dětí pro štasťnejší zdravější planetu.

Klasické hraní je krásně všestranné – děti mohou kdykoli změnit původní účel hračky a s tím i podstatu hraní. S tradičními hračkami řídí hru děti, ne hračka( podstata nespočívá v tom, co dokáže hračka, ale dítě). Můžou si hrat sami nebo také s někým. Navíc se zapojí celá jejich těla. Na rozdíl od virtuálního kvádru, díte hrající si s tradičním kvádrem se naučí jak ovládat svaly a také koordinovat ruce s očima tak aby byly kvádry v rovnováze. Zlepšují si matematické dovednosti třídením kvádrů podle velikosti a tvaru a také se rozhodují jaký kvádr je za potřebí pro vyplnění konkrétní mezery. Experimentují se zakladními principy fyziky a učí se jak předvídat příčinu a následek stavěním kvádrů do výšky. Během tohoto procesu se také učí sebeovládání, nezávislosti a sebejistotě. Tím, že si postaví hrad z kvádrů společně, také se uči jak spolupracovat, podstaty střídání a jak fungovat jako tým. Hraním si na stavitele hradu, prince nebo princeznu získávají důležité společenské dovednosti, které jím pozdějí v životě budou dobře sloužit. Jak by mohla kterákoliv digitální hračka toto všechno nabídnout?

Povězte nám co si o tom myslíte – rádi si vyslechneme váš názor.

Pokud podporujete dřevěné hračky, pošlete nám fotky dětí jak s nimi hrají.

S laskou
Dragonello